Koncert v Přerově

V úterý 9. července se v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje uskutečnil benefiční koncert souboru Vokál. Výtěžek koncertu byl předán starostovi obce Šišma, která byla nedávno postižena záplavami. S iniciativou koncertu přišli někteří členové souboru. Díky jejich odhodlání (koncert se uskutečnil v době dovolených a v silném vedru) a dlouhodobé spolupráci s přerovskou církevní obcí se myšlenka uskutečnila během několika dní. Na konci koncertu činila vybraná částka 33 814 kč, ale ještě po koncertu přispělo několik lidí a nakonec se výše částky zastavila na 36 670 kč. I když vybraná částka je v dnešní době spíš symbolická, měla tato akce více význam sociálního kontaktu a určitého vzkazu malých skupin na okraji zájmu přerovské veřejnosti.

Vydána nová kniha o hesychastické praxi

Olomoucko-brněnská eparchie vydala knihu duchovních rad a poučení od Efréma Svatohorce: Perly asketické moudrosti.

Obálka knihy

Český překlad duchovních rad a vyprávění od tohoto, po celém pravoslavném světě známého autora, nedávno zesnulého starce, uvádí do praxe pravoslavného duchovního díla modlitby mysli – čili hesychasmu. Jsou to rady a pokyny určené pro člověka naší doby. Starec Efrém, který konec svého života strávil budováním monastýrů v Americe, je jednou nejpovolanějších současných osobností, která může v tomto duchovním umění poskytnout orientaci a duchovní vedení. Sám prožil mnoho let jako učedník sv. Josefa Hesychasty mezi jeho nejbližšími, a pod jeho vedením (tj. „u jeho nohou“, jak sám říká) byl uveden do praxe tzv. Ježíšovy modlitby a posléze dosáhl na této cestě pokroku.

České znění vznikalo dlouho, ale výsledkem je, že máme v českém jazyce rady a poučení, které jsou pro každého duchovního člověka nad zlato cennější. Kniha obsahuje i vzpomínky na život u starce Josefa, různé příhody, které se tam staly, ale hlavně rozebírá metodu duchovní díla. Nahlíží na problematiku nikoliv z hlediska teoreticko-teologického, ale z hlediska duchovní praxe, ke které dává hluboký, zasvěcený a praxí ověřený výklad. Kéž tato kniha přinese mnoho duchovního užitku i mezi Čechy a Moravany.

K textu je v knize připojen i bohatý ilustrační materiál – dobové fotografie ze Svaté Hory, bratrstva sv. Josefa Hesychasty i starce Efréma z různých období jeho života.

Kniha má 144 str. formátu A5. Tvrdá vazba. Barevný tisk
Stojí 250 Kč a lze si ji objednat na adrese:
Úřad Eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích
Masarykova tř. 17, Olomouc 9, PSČ 779 00
Telefon: 585 224 883
E-mail: ob-eparchie-urad@seznam.cz
(K dostání je i na všech pravoslavných farnostech olomoucko-brněnské eparchie.)

Podpora pravoslavných misionářů v Africe

VÝROČNÍ ZPRÁVA
PRAVOSLAVNÉHO MISIJNÍHO BRATRSTVA
ZA ROK 2023

V roce 2023 společnost Orthodox Missionary Fraternity (OMF) oslavila 60 let své plodonosné misionářské působnosti. V historické měřítku se jedná o propagaci nevyčíslitelné řady zásadních hodnot, jak to konají naše misionářské týmy ve různých částech světa. Jedná se především o hodnotu lidství, úctu k lidskému životu, uznání vlastní autonomie a svobody jednotlivce, soucit s chudými a trpícími lidmi, rovnost v sociální oblasti, dobrovolná duchovní služba a jiné.

Jednou z nejvyšších hodnot, které OMF šíří, je úcta k lidskému životu. Bez této úcty nemůže existovat žádné dobro.  Nemůže být nahrazena žádnou jinou hodnotou. Nic jiného nám nemůže pomoci k dosažení jedné z největších ctností, a to lásky sjednocující všechny lidi. Nic než úcta a láska, která z ní pochází, nepřináší odpuštění a toleranci vedoucí k pokoji a smířenímezi Bohem a člověkem. Člověk vždy toužil po štěstí a k jeho dosažení je zapotřebí právě snaha o dosažení těchto hodnot.

Výročí šíření těchto hodnot oslavilo Misijní bratrstvo Fraternity na slavnostní akci věnované 60 letům nezištné práce, lásky a oběti na poli celosvětového misionářství. Tato událost se konala v Slavnostní síni v „Aristotle University“ v Soluni dne 10. prosince roku 2023 za účasti pěti biskupů z Jižní Afriky. Akce byla nazvána „Památka svatých misionářů“.

Jako vždy jednou za rok se právě tito misionáři účastnili měsíčního setkávání za účelem představit svou práci, která byla provedena v jejich misijních oblastech:

metropolitové Geron Makarios z Nairobi, Daniel z Aksum, Ignatios z Antananarivo, Myron z Nového Zélandu, Biskup Timoteo z Assos, Polykarpos z Bunya, Silvestros z Jinja, Agathonikos z Arusha, Chrysostomos z Bukoba.

Zároveň jsme měli čest přivítat metropolity Athenagorase z Mexika, Charitona z Kanangy, Meletiose z Katangy, Theodosiose z Kinshasy, Ieronymose z Kampaly; biskupy Cosmase z Constantiane, Nektariose z Gulu, Photiose z Malawi, Themistoclese z Nicopolis, Prodromose z Toliara a též otce Paula Petit-Homme z Haiti.

V roce 2023 OMF pokračovalo ve své filantropické a sociální práci, která je tak potřebná pro podporu a úlevu každé trpící duše. Poslechněme si slova našeho bratra v Kristu svatého apoštola Jakuba, který píše:

„Když, například, tvůj bratr nebo sestra jsou nazí a hladoví, a když jeden z vás jim řekne: „Nebojte se, zahřejte se a nasyťte se,“ ale neposkytne jim to, co pro svá těla potřebují, jaký z toho mají užitek? Vždyť víra bez skutků je mrtvá.“

Řádní členové našeho společenství navštívili misijní divizi na ostrově Fiji. Nabídli své služby, sloužili potřebám místní komunity a získali, jako vždy v těchto případech, mnohem více, než poskytli!

Misionáři se setkávají s různými problémy místní komunity, které musí nabídnout řešení. Hodnota lidství v mnoha společenstvích a národech bývá spojena s různými složitostmi, zvláštnostmi, primitivními tradicemi zakořeněnými hluboko v duších lidí, v kultuře, morálce jakož i v paradoxních a nesrozumitelných zvycích.

Misionáři každodenně čelí, kromě jiných záležitostí, takovým problémům, jako je materiální zajištění kněží v každé farnosti, nebo se potýkají např. s rozšířenou polygamií, se sňatky velmi mladých, ale i velmi starých lidí, s přesuny populace, hladomory, nemocemi, násilím a negramotností, s vysokou dětskou úmrtností a politickou nestabilitou…

Hlavní prioritou Fraternity je budování škol a vzdělávání. Cílem není učinit z dětí vědce, ale seznámit je s hodnotami, které vedou k poznání pravdy a jsou základem zdravé společnosti pro lepší svět.

Tabulka č. 1: programové výdaje 2023
PROGRAMHODNOTA V EUR
Běžné výdaje221.000 €
Humanitární pomoc (2 kontejnery)81.000 €
Křty19.000 €
Nemocnice38.000 €
Stavba chrámů183.000 €
Sirotčince17.000 €
Čerpadla vody62.000 €
Kuchyně s polévkami – „Soup kitchens“43.000 €
Školy90.000 €
Školní potřeby10.000 €
CELKEM764.000

Za každou položkou se skrývá Boží tvář, Boží obraz; je to život lidí, který se snažíme zlepšit, což bychom nedosáhli bez vaší pomoci a podpory. Každý den umírají stovky dětí hladem a nedostatkem pitné vody. Fraternity hrálo důležitou roli v positivním utváření životů chudých lidí v zemích třetího světa. OMF vzdělává, nasycuje a pozvedá děti z jejich nelehkých společenských situací, a pomáhá jim nejenom přežít, ale i důstojně žít.

„Problém společnosti není v tom, že nemůže nasytit chudé, ale v tom, že nedokáže uspokojit chamtivost bohatých.“

Charalampos Maetallidis,
předseda představenstva OMF

Tabulka č. 2: projektované výdaje 2023
 PROGRAMPROJEKTČÁSTKA v EURSTAV
1.NemocniceNemocnice10.000 €Plánováno
2.NemocniceNemocnice v sirotčinci10.000 €Plánováno
3.ChrámChrám Svaté Trojice30.800 €Dokončeno
4.ChrámChrám Nanebevstoupení20.000 €Plánováno
5.ChrámChrám sv. Vavřince20.000 €Zednické práce
6.ChrámChrám sv. Anny31.000 €Dokončuje se
7.ChrámChrám sv. Athanasia35.000 €Zednické práce
8.ChrámChrám Narození Přesvaté Bohorodice21.000 €Dokončuje se
9.BudovyDuchovní centrum Jinja25.000 €Vzniká
10.Vodní pumpyVodní pumpa v Mlabalasi5.000 €Dokončeno
11.Vodní pumpyVodní pumpa Weda5.000 €Dokončeno
12.Vodní pumpyVodní pumpa Ntuli5.998 €Dokončeno
13.Vodní pumpyVodní pumpa Gulu5.000 €Dokončeno
14.Vodní pumpyVodní pumpa Gulu5.000 €Plánováno
15.Vodní pumpyVodní pumpa v Ugandě5.000 €Dokončeno
16.Vodní pumpyVodní pumpa v Katanze5.500 €V rekonstrukci
17.Vodní pumpyVodní pumpa Malawi9.700 €Dokončeno
18.Vodní pumpyVodní pumpa Malawi6.000 €Dokončeno
19.Vodní pumpyVodní cisterna Andarmymaky6.000 €Dokončeno
20.Vodní pumpyVodní pumpa Mahabyka4.042 €Plánováno
21.ŠkolyŠkola v Kakerere69.500 €Částečně v provozu



Originální text zprávy v PDF

Dodatek české správy sbírky

S požehnáním vladyky Simeona, bývalého arcibiskupa olomoucko-brněnského se již od r. 2017 koná průběžná sbírka na pomoc pravoslavné misii v Africe.

Naše webové stránky eparchiálního projektu podpory Pravoslavného misijního bratrstva

Stránka s návodem na přímou podporu v Českých korunách

Vyúčtování moravské sbírky a odeslaných vybraných prostředků na účet Pravoslavného misijního bratrstva: přes otevřený účet u Fio banky bylo za rok 2023 vybráno a na účet misijního bratrstva převedeno:
€ 2.470 = cca 62.000 Kč.

Děkujeme všem dárcům!

V roce 2022 bylo na naší sbírce vybráno € 1.500. (Za povšimnutí stojí značný nárůst vybrané sumy v roce 2023.)

Překlad zprávy a informace Anežka Mandelíková (pověřená správou sbírky)
z Pravoslavné církevní obce v Jihlavě

ORIGINÁL TÉTO STRÁNKY

Zpět na hlavní stránku českého webu o práci a podpoře Pravoslavného misijního díla v Africe

Podzimní kurz psaní ikon ve Vilémově

Srdečně zveme všechny zájemce na ikonopisný kurz, který se bude konat 10. – 14. září 2024 v prostředí pravoslavného monastýru Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově na Olomoucku. Účastníci kurzu budou mít možnost vytvořit si podle ikonopisného vzoru ikonu Bohorodice Vladimirské.

Budou připraveny také instruktážní ukázky pokrývání ikonopisné desky kliho-křídovým podkladem (tzv. levkasem) a pozlacování ikony. Na programu jsou i dvě přednášky, které umožní přítomným seznámit se s historickým vývojem ikonopisného umění a shlédnout poutavé a inspirující ukázky ikonopisných výtvarných postupů.

Na vytvoření výukového manuálu se bude podílet ikonopiska sestra Iveta Kadlecová. Navštívit nás přislíbila ikonopiska sestra Sylva Novotná.

Součástí pobytu bude navíc účast na každodenním monastýrském dění – tedy modlitbě, přípravě postních i nepostních pokrmů a práce na monastýrské zahradě (s ohledem na individuální zájmy a možnosti účastníků).

Těšíme se na všechny, kdo touží poznat tajemství pravoslavného ikonopisu a strávit několik dní v monastýrském prostředí.

(V odůvodněných případech je možno požádat o slevu z celkové ceny kurzu ve výši 2500,- Kč – např. studenti nebo ze sociálních důvodů).

Zájemci nechť se hlásí na e-mail: ikonograf(a)seznam.cz.

Jana Baudišová
organizátorka kurzu

(Budeme moc rádi, pokud nám pomůžete s šířením této pozvánky. Děkujeme.)

Případné další kurzy psaní ikon jsou oznamovány na webové stránce ikonografky Jana Baudišové ikony.pravoslavi.cz

Jeseník a Horní Lipová – Pascha

Kristus vstal z mrtvých!
V naší církevní obci Jeseník jsme ve Velkém týdnu sloužili předepsané bohoslužby strastného týdne včetně pomazání nemocných. V sobotu v Horní Lipové po čtení Skutků sv. apoštolů začala velikonoční jitřní za účasti 30 věřících s požehnáním pokrmů. V neděli na velikonoční svaté liturgii v Jeseníku za přítomnosti 70 příchozích jsme oslavili Světlé Vzkříšení Kristovo opět s požehnáním pokrmů.

Ve středu 8. 5. na Den vítězství jsme v Horní Lipové sloužili opět velikonoční jitřní, kterou vedl vladyka Izaiáš, který se přišel s námi rozdělit o paschální radost. Po skončení jitřní jsme si připomněli 79. výročí od ukončení 2. světové války a spolu s vladykou a otci Vladimírem Spurným a Tomášem Loučkou jsme sloužili nový akafist k novomučeníku sv. Vladimírovi Petřkovi. Biskup olomoucko-brněnský posléze posvětil nově napsanou ikonu otce Petřka. V tuto šťastnou a světlou středu u nás v chrámu došlo také k setkání vnuka otce Vladimíra s prasynovcem vladyky Gorazda. Poté jsme v počtu 70 přítomných usedli k slavnostnímu paschálnímu pohoštění, které nám zpříjemňoval pěvecký sbor Jesen písněmi z let minulých.

Velký pátek

Velká sobota

Světlé Vzkříšení Kristovo

Návštěva vladyky na Den vítězství a posvěcení ikony sv. mučedníka Vladimíra (Petřka)

Ke svátku sv. Izaiáše, biskupa rostovského

Sv. Izaiáš Rostovský

Světitel Izaiáš se narodil v 11. století nedaleko Kyjeva a byl vychován v pravoslavné víře. Už v mládí opustil světskou marnost a odešel do Kyjevsko-pečerského monastýru, kde byl postřižen ct. Feodosijem, a stal se tak mnichem. Svou vroucí lásku k Spasiteli projevoval přísnou askezí v půstech a modlitbě. Zároveň byl mírný, poslušný a nezištný, miloval bratrstvo; zdrženlivostí a trpělivostí v sobě umrtvil tělesné vášně. Řídil se slovy dávného starce: „Síla člověka nezávisí na jeho přirozenosti, která podléhá proměnám, ale na rozhodném úmyslu, který je posílen Boží pomocí.“ Svého ducha Izaiáš stále povznášel k nebeskému Jerusalemu.

Zvěst o askezi mladého Izaiáše se brzy rozšířila za hranice monastýru, a tak si kníže vyprosil u ct. Feodosije, aby mu jako dar pro monastýr sv. velkomučeníka Dimitrije poslal Izaiáše, který byl po nějakém čase s požehnáním ct. Theodosije v r. 1065 povýšen do stavu igumena. Izaiáš i poté stále upíral své myšlenky k Pánu Ježíši, pokračoval v pokorném životě a modlitebním dílu i tělesné práci. Stal se dobrým pastýřem svých duchovních oveček. Dále prospíval ve zbožnosti a naplňoval se Boží blahodatí.

Po deseti letech igumenské služby byl v r. 1078 uveden na rostovskou biskupskou katedru – stal se archijerejem velice rozsáhlého území Rostovské eparchie. I přes veškeré úsilí svého předchůdce našel vladyka Izaiáš na území své eparchie ještě mnoho pohanských národů, které se držely svých pověr, krvavých obřadů, věštění a čarování. Izaiáš vyhledával lidi nově pokřtěné, ještě neupevněné ve víře a věnoval mnoho času jejich vyučování. Procházel všechny končiny eparchie, kázal o Ježíši Kristu a neohroženě vyvracel modlářství. Křesťany povzbuzoval, aby byli pevní ve víře a svými životy sloužili Kristu.

Útěchou pro něj bylo postavení chrámu Zesnutí přesv. Bohorodice v Rostově, kam byla uložena divotvorná ikona zhotovená ct. Alipijem Kyjevsko-pečerským.

Světitel Izaiáš se s láskou choval k chudým a žebrákům a všem potřebným. Bůh ho za to proslavil mnohými zázraky.

Stal se spolu s biskupy Lukou Belgorodskym a Ioannem Černigovským jedním ze tří světitelů, kteří byli zjevením svatých andělů pozváni na vysvěcení hlavního chrámu Kyjevsko-pečerského monastýru, aby spolusloužili s metropolitou Ioannem při posvěcení „nebi podobného“ chrámu Zesnutí přesv. Bohorodice v r. 1089. Andělé, které neomezuje ani čas ani prostor, jim, jak všichni svědčili, zázračně pomohli, takže se podivuhodným způsobem včas dostavili na svěcení chrámu. Překvapenému metropolitovi Ioannovi, který nemohl kvůli velkým vzdálenostem biskupských kateder shromáždit episkopy na tuto událost a nikoho ani nestihl pozvat, o tom sám světitel Izaiáš s údivem vyprávěl a doplnil, že si netroufal nevyslyšet povel anděla. Toto zázračné cestování bylo plodem poslušnosti a horlivosti pro církev Boží.

Necelý rok poté světitel Izaiáš opouští své rostovské duchovní stádce. Zesnul 15. května v r. 1090. Jako biskup sloužil třináct let. Lidé jej oplakávali, zatímco ti samí andělé, kteří se postarali, aby byl přítomen při svěcení chrámu v Kyjevsko-pečerské lávře, odnášeli jeho duši do nebes k věčnému životu.

V r. 1164 „našli rakev blaženého Izaiáše, a když ji otevřeli, uviděli oděvy i tělo světitele nezetlelé, a tak slavili Boha, který se rozhodl oslavit svého služebníka nejen za jeho pozemského života, ale i po smrti; i po tolika letech byly oděv i tělo blahoslaveného světitele nedotčeny rozpadem“ (jak praví letopis).

Tropar (8. hlas)
Učiteli pravoslaví, vůdce k čistotě a zbožnosti,
zářící svíce rostovská, Bohem inspirovaná okraso světitelů!
Ty jsi učením svým všechny končiny Rusi osvítil
blahodatí Ducha Svatého.
Moudrý Izaiáši, světiteli blahoslavený,
pros Krista Boha, aby spasil duše naše.

Gratulace metropolity Rastislava

Jeho Blaženost vladyka Rastislav, metropolita českých zemí a Slovenska, zaslal našemu eparchiálnímu biskupovi pozdravný list k dnešnímu svátku jeho nebeského ochránce, sv. Izaiáše, biskupa rostovského, a k výročí jeho mnišského postřižení.

Letošní vydařená pouť do Mikulčic

V sobotu 25. května jsme vykonali tradiční cyrilometodějskou pouť na místa posvěcená službou svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Jako obvykle jsme se pomodlili při archijerejské božské liturgii, kterou vedl Přeosvícený vladyka Izaiáš přesně jeden týden po svém ustanovení eparchiálním biskupem olomoucko-brněnské eparchie. Spolu s ním spolusloužili další duchovní naší eparchie. Zpíval sbor složený ze studentů prvního ročníku Eparchiálního institutu sv. Prokopa v Brně pod vedením prot. Rafaela Moravského. Přijeli poutníci a přes negativní předpovědi meteorologů se k naší radosti počasí perfektně vydařilo.

Odměnou všem poutníků byla duchovní radost, povznesení a morální povzbuzení, které jsme z vykonané pouti všichni cítili.

Konáme tyto poutě k uctění světecké památky Cyrila a Metoděje, apoštolů Slovanů, a k vyjádření své vděčnosti vůči těm, kteří nám přinesli na Moravu (a potažmo všem slovanským národům) tu nejvzácnější perlu a bohatství, které je nad všechny pozemské poklady, tj. spásu Kristovu.

Podobně jako svatí apoštolové Kristovi vynaložili všechno úsilí a námahu, aby rozšířili evangelium po celém tedy známém světě, a nakonec dali i své životy za Krista, tak i svatí naši věrozvěsti nelitovali námahu a zasvětili své životy dílu naší spásy. Víme dobře, že oba by si přáli (kdyby to záleželo jen na nich) strávit své životy jinak. Přišla však prosba sv. knížete Rostislava, a tak se vypravili sem k nám, aby svedli zápas za šíření víry a spásy pro zdejší obyvatelstvo. Opustili kulturní domácí prostředí Byzance a odebrali se k nám, tj. mezi tenkrát ještě kulturně nerozvinuté, aby se s námi rozdělili o ten dar, který Bůh dal jim.

Přišli z prostředí vysoké kulturní úrovně, kde se spory řešily argumentací, aby zde strávili zbytek svého života nejen výukou Moravanů, ale také vysilující obranou své misie před germánským duchovenstvem. Nejvíce svých sil museli vrhnout na prosazování evangelijní pravdy a vznešené kulturnosti při sporech s hereticky uvažujícími zlomyslnými germánskými ignoranty, kteří si na území Moravy činili neoprávněné nároky. Svůj politický cíl pohltit Moravu maskovali tito nikým zde nemilovaní intrikáni, svou nedokonalou a lidmi nepřijímanou misionářskou prací. Tito cizí duchovní nestáli o povznesení Moravanů, útočili na práci svatých bratří a žádné argumenty v diskusích nepřijímali. Nutnost nekonečně debatovat s těmi, pro které bylo evangelium až na posledním místě, muselo být pro teologicky vysoce vzdělané a světecky zbožné Byzantice skutečně těžké životní břemeno. Však také sv. Cyril vysílen usvědčováním stále omílaných nesmyslů jeho protivníků, před nimiž musel znovu a znovu obhajovat své dílo, předčasně a vlastně mlád zemřel. Oba bratři zde však vytvořili dílo, které už nikdy nezaniklo a z něhož pak vyrostla víra a křesťanský život mezi všemi Slovany.

Doposud spojuje jejich svatý odkaz, tj. cyrilometodějské pravoslaví, mnoho národů (dokonce i černoši v Africe se k němu hlásí). Vidíme to v naší místní církvi, kde jsou příslušníci tolika národností. Při svém kázání se otec Rafael Moravský otázal přítomných, odkud pocházejí. A přímo tam, na poutní bohoslužbě se ozývali příslušníci snad sedmi či osmi národů. Všechny sem přivábila památka sv. Cyrila a Metoděje. Taková je doposud síla jejich díla.

V podobně těžké situaci jako kdysi svatí bratři byl i sv. Gorazd, když právě před sto lety obnovoval cyrilo-metodějskou církev u nás. I na něho se vrhli protivníci, kteří nechtěli slyšet žádné argumenty, jen spřádali podlé útoky, pomluvy, sočili a intrikovali. Noviny (tj. tehdejší média) zahrnuly svatého vladyku různými obviněními, podezřeními, dehonestací a o pravoslaví se šířila různá hanlivá a posměšná označení. Vladykovi nedaly tehdejší noviny možnost hájit pravoslaví proti všem těm absurdním urážkám. Musel to přestát nejen vladyka ale i jeho věřící. Přesto se stavěly chrámy, vydávaly nutné knihy a hlavně pravidelně vycházelo kvalitní komunikační a vzdělávací médium: Věstník. Vladyka se přísně vyhýbal jakékoliv kompromitaci politikou, aby nikdo nemohl obvinit pravoslavnou církev, že je zástěrkou pro dosahování skrytých politických cílů. Česká pravoslavná církev si nakonec začala získávat uznání i mezi některými duchovními jiných církví.

Vidíme z toho, že tak nadpozemsky vzácný poklad, jakým je spása a pravoslavná víra, se přináší a šíří vždy jen za velkých obětí těch, kdo ji přinášejí dalším národům, a s vynaložením nesmírné námahy. O to větší díky, uznání a vděčnost bychom měli projevovat těm, které si Bůh vyvolil za své apoštoly, věrozvěsty a misionáře, a kteří podstoupili všelikou námahu, obětovali své životy a dokonce i svou krev prolili jen, aby další lidé mohli poznávat Boha Stvořitele vesmíru a Spasitele duší našich. Oni těžce pracovali a trpěli, abychom my mohli věřit, a tak získávat spásu pro věčný život našich nesmrtelných duší. To nás zavazuje nejen k úctě, ale i k podílení se na pokračování tohoto krásného a svatého díla.

Otec Rafael, který měl na pouti kázání, hovořil o tom, že neseme morální závazek pokračovat v misijní práci věrozvěstů Cyrila a Metoděje i svatého mučedníka Gorazda. I my máme být misionáři a šířit svou křesťanskou víru ke spáse další a dalších lidí. Jak? Podobně jako prvotní křesťané, kteří o Kristu svědčili především svými životy. Stejně tak i my můžeme tu nejlepší misii konat, když prostě žijeme jako skuteční křesťané. Když své životy utváříme podle Božích přikázání, podle naší pravoslavné víry a podle evangelia. To je naše misijní dílo! Lidé kolem nás si toho totiž všimnou, sami uvidí, že žijeme jinak než nevěřící, a sami se nás začnou ptát a budou se zajímat, co nás činí jinými. Oni přijdou za námi tázat se na naši víru, která nás činí pokojnými, vnitřně nasycenými, skromnými a soucitnými. Právě tímto způsobem konala svou misii prvokřesťanská církev uprostřed tehdejší pohanské společnosti. V prostředí mravního rozkladu, zločinnosti, cynismu, morální zpustlosti, bezuzdnosti vášní a hédonické poživačnosti (stejně můžeme hovořit i o současnosti), žili první křesťané čistým, tichým, skromným životem; zachovávali manželkou věrnost, vyhýbali se zločinu a vedli si jako řádní občané. Tím zaujali své spoluobčany unavené honbou za dočasným požitky, vystresované starostmi o světské marnosti a majetky a vnitřně vyprahlé duchovní prázdnotou pohanského materialismu (jak podobné lidem kolem nás, že?). Nedivme se, že počty křesťanů v římské říši exponenciálně rostly bez ohledu na všechno pronásledování.

Měli bychom si připomínat slova sv. Ignatije Brjančaninova (před více než sto lety), který napsal, že na světě není nic hroznějšího než křesťan, který žije, jako by Kristus nikdy nepřišel. Ano, je strašný a nevýslovně smutný pohled na křesťany, kteří žijí, konají, mluví a uvažují úplně stejně jako lidé nevěřící.

Otec Rafael rozvedl toto téma o misii prováděné samotným způsobem života nás, křesťanů. Upozornil nás, že my jsme možná tím jediným evangeliem, které lidé kolem nás budou kdy číst. Spousta našich známých, sousedů a dalších současníků třeba nikdy neotevře Bibli, nepřečtou si v evangeliu Kristova slova a jeho přikázání lásky. Jediný způsob, jak se tito lidé mohou dozvědět o Bohu, o Spasiteli, je jejich pohled na naše životy. Uvidí na nás, na tom, jak vedle nich žijeme, zvěst o Kristu? Budeme pro ně otevřeným evangeliem? Dozví se z toho, jak se chováme a jak trávíme čas, který je nám na zemi vyměřen, něco o Bohu, o jeho dobrotě a lásce, o tom, jak blahodať proměňuje ty, kteří věří a milují Boha a bližní?

Všichni pravoslavní Češi a Moravané cítíme neutuchající vděčnost svatým Cyrilu a Metoději, svatému knížeti Rostislavovi i novomučedníku sv. Gorazdovi. Jejich jména vzpomínáme na každé naší bohoslužbě mezi ostatními svatými při propuštění v závěru služby. Není tu snad chrám, který by neměl ikonu svatých bratří soluňských. A ještě lépe se s našimi nebeskými ochránci spojíme, budeme-li následovat jejich příklad horlivé zbožnosti a vytrvalosti a trpělivého nesení kříže. Vstoupíme tím do jejich svatého díla jako jejich pokračovatelé.